Zdroje jsou
Zdroje jsou
S Karlem jsme teď za covidu často on line přemýšleli nad předlistopadovými úspěchy socialistické výstavby u nás. Plnily se pětileté plány, snižovaly se ceny, trvale rostla životní úroveň. Komunisté úspěšně řešili bytový problém, mladým dávali bezúročné půjčky, seniorům budovali výstavní domovy důchodců. Přitom republika neměla v zahraničí žádné dluhy a naopak nám pokrokový svět, včetně Sovětského Svazu dlužil slušné miliardy. A to jsme ještě podporovali různá mírová hnutí, díky čemu jsme do listopadu 1989 žili v trvalém míru. I mimo KSČM je dnes řada občanů přesvědčena, že za socialismu nebylo všechno tak špatné. Hezky se nedávno o komunistech vyjádřil i papež František.
Nebudu to protahovat, Karel je kreativnější a tak za týden přišla bomba. Karel bezprecedentně porušil veškerou opatrnost a navštívil mě dokonce po dvacáté třetí hodině osobně doma. “Mám to“, zvolal, člověče ti komunisti to na sebe práskli sami“! Vytáhl balík prohlášení funkcionářů KSČM, velebící někdejší úspěchy. A všechny začínaly úplně stejně: Za socialismu sice nebyly banány, ale ….
Už jsem byl jednou nohou v posteli a vůbec jsem nechápal, jak s takovou banalitou mohl Karel riskovat, že ho na ulicí vyfotí reportéři Blesku. To jsme přece slyšeli od komunistů tisíckrát. Ale Karel vytáhl kalkulačku a začali jsme počítat, kolik banánů komunisté nedovezli od Února 1948. A to je nyní mimo sezónu kilo až za 40 Kč! V tom okamžiku i mě zapálilo. Za úspěchy budování socialismu byl nedovoz banánů! Hned jak komunisti nedovoz rozvolnili, šlo to s nimi s kopce. Zvláštní, že si toho nevšimly ani velké postavy naší ekonomické transformace Václav Klaus, Dušan Tříska a Augustin Marian Húska.
Komunisté to měli dobře vymyšlené. Vybudování socialismu něco stálo. A to už u nás zvítězil na 2. celostátní spartakiádě v roce 1960. Až do vítězství socialismu v lidové a socialistické džamahirii v Lýbii jsme byli jediná socialistická země na světě! (Sovětský Svaz už tenkrát byl na prahu komunismu). Na tom Karel, erudovaný ekonom, přesvědčivě argumentoval, že makroekonomická stimulace nedovozu banánů byla v praxi ekvivalentní těžbě ropy v Lýbii.
Jako v tranzu jsme s Karlem do rána počítali, co by dalo zastavit dovoz banánů. Jen namátkou, do pěti let bychom vyrovnaly všechny naše dluhy, postavili sociální byty, ztrojnásobili sociální dávky, odstartovali důchodovou reformu nebo alternativně zavedli základní nepodmíněný příjem 100.000 Kč měsíčně, od kojenců po důchodce. Také zachránili autodrom a Velkou cenu GP v Brně a ještě by zbylo na rychlobruslařský ovál pro Martinu Sáblíkovou. Špidla měl pravdu, zdroje jsou. Ne, že ne, jak nedávno zaznělo z Hradu.
Jenomže, co dál. Karel si letitě dopisuje s předními politiky, ale je zvláštní situace okolo toho viru. Zatrhnout lidem před volbami banány? Konstruktivní je pouze Tomio Okamura: „Bruselské banány nemusím! Ale pokud občané v obecném referendu schválí jejich nedovoz, SPD to v souladu se svým programem přímé demokracie podpoří“. Nevylučuje to ani Hrad, ale jenom na dva roky.
Do banánů se prostě nikomu nechce. 92 % dovozu kontroluje Agrofert a ještě s miliardovou evropskou dotací. Před měsícem by se Fiala, Pekarová, Jurečka i Rakušan ve sněmovně přetrhli, teď je před volbami ticho. I Miroslav Kalousek je na Barrandově opatrný. Samozřejmě, konzumace banánů je základním lidským právem! Komunisti lidská práva ignorovali, ale dnes je tu jasný signál Ústavního soudu: Další porušování lidských práv přes Pavla Rychetského neprojde!
Nečekají nás obyčejné volby. Politolog Lebeda Karlovi kontruje. Banány nebudou velkým tématem jako zdravotnické poplatky, Benešovy dekrety či vítání migrantů. I vítězství nad koronavirem si přivlastní všechny politické subjekty. Tradičně zvítězí ten, kdo slíbí více. Nedovoz banánů je lákavý, ale nikdo předem neprozradí svoji strategii. Předseda Filip otevřeně říká, že jsme za jejich vlády nikdy nebyli banánovou republikou, ale dneska se parazitování na programech KSČM stalo normou.
Karel vidí, že by se toho formou profesionálně vedené kampaně mohla ujmout ekonomická obec, která se tváří, že nemá s politikou nic společného. Ale i ta je zatím k banánům zdrženlivá. I přední ekonomové Miroslav Kalousek, Lukáš Kovanda a Jiří Paroubek vyčkávají, co na to národohospodářské tragédky Markéta Šichtářová a Ilona Švihlíková.